26/6/2014

Cítím se prázdná. Otupělá. Nenapadá mě nic, z čeho bych mohla být šťastná, nic z čeho bych se cítila ve své kůži. Chce se mi spát, jsem unavená, ale užívám si té tmy venku a toho tlumeného světla z lampy. Té samoty. Jsem ráda, že jsem sama. Ta samota mě naplňuje prázdnotou. Vše je jen virtuální. Ale nechci teď tady nikoho jiného jen sebe. Bezcílně bloumám po Tumblru. Tlumená hudba (Růže - Viktor Sheen). Ne moc nahlas. Chci psát. Chci psát a číst podobné žvásty a nevím jestli chci aby to někdo pochopil.

17/6/2014

It is... I do not know. I feel sick of everything. I need a person to hold me. Be with me in my darkest moments.

30/4/2014

Nechci jit na klub. Neni my jeste patnact, ale to neni zas tak dulezite. Ano, trochu se bojim zatahu, ale nejvice mam obavy z toho ze tam budu trapne sedet a nevedet co mam delat. Chtela sem jit az na ty carodky. Ale tam az potom. Stejnak me aj ty carodky stvou, jdu tam jen proto, ze vim, ze kdybych tam ensla, tak by to bylo jeste horsi. NEsnasim lzi a nesnasim kdyz musim mamce rikat, ze u nekoho spim a pak tam nejsu. Bojim se ze t zjisti a bojim se zase zatahu. Nechci se nejak moc opit, jeste nemam obcanku. Fakt se bojim toho zatahu. Jako ne zas tak, ale chvilama su uplne happy proste o nic nejde v poho na vsechno kaslu a nekdy zase mam uplnou chut to zrusit a nikam nejit. Prosim at se vsechno vidari, at je prdel a at je vsechno v pohode :D

26/4/2014

Uz zase chytam mindrak. S pisnickama ktere me jiz omrzely, nemam co poslouchat. Dusim v sobe vsechny emoce. Vsichni se nekde bavi na tomaci a ja sedim doma. Ani kluka nemam nic. Jako nevim proc chci tak urputně být na tom stejne jak ostatni. zkurvene spolecenske pravidla. boli me hlava, nemuzu se rozhodnout. jen disney je proste nejlepsi. ten neomrzi nikdy a podrzi vzdy. ty pribehy sice ponekud mene realne ale aspon tem detem - ztracene generaci dodavaji pocit ze az vyrostou bude vsechno nej a fajn. NEBUDE! vsichni to vi, ale proc je krmit takovyma negativnima a pesimistickyma (sorry realistickyma) kecma hned ze zacatku. Komu by se pak do toho zivota chtelo? Vsichni chcou zit, ale nejdulezitejsi je odkaz, aby vse fungovalo.  ano, system vyjebava, pac je to cele zkorumpovane a myslim se ze brzo tak za 100 let mozna min pokud to bude stale dal takhle pokracovat tak se svet bez nejake revoluce neobejde. extremni anarchismus neni dobry, ale mozna v tomto propade bych trochu popustila uzdu brave pro anarchismus.... asi sem prave ve veku dky si myslim ze sem zhltla vsechno moudro na svete. zda se mi ze vsemu rozumim  ze vsechno znam nnejlepe , ale pak prijde nekdo s doborou argumentaci a jsem v prdeli. zjistim ze vim uplne hovno. a zase to jede na novo. lizu se z toho celku dliuho, jsem citlivi clovek, pockam si s parbama trochu dyl, o prazdninach budu kalit.  chlastem se zapomina na problemy. musim si nekoho najit, kdo me podrzi pred vsim a bude mi oprodou jinak to uz nezvladnu , citim to.

23. duben, 2014

Na tento blog jsem dočista zapomněla a opomněla. Dobré jen když se chci vyzpovídat do éteru, anonymně. Chtěla bych být někým jiným. Chci být sebou, ale přeji si být jiná. Jiné vlastnosti. Och, jak jednoduché je to v sims. Schovávám slzy. Jsem silná, i když vím, že nejsem. Mám nový notebook. Miluju své rodiče, ale nedávám to najevo. Někdy mi přijde, že jim vše spíše ztěžuji. Nemám vůli. Sním a doufám.... snažím se mít víru. Nedoufám v malé věci, já doufám globálně. Chci používat cizí slova, cítit se inteligentně, ale bojím se, mám strach, že napíšu blbost protože tomu nerozumím, mám strach, že píšu moc čárek. Chci dosáhnout vrcholného zvládnutí angličtiny pro New York, pro můj sen, ale bojím se, že to nezvládnu. Proto musím být silná a v tomhle ohledu nevím jestli je to v mém charakteru, jestli jsem to vůbec já nebo se jen snažím přetvářet před sebou. Protože už ani nevím, kdy si sama sobě lžu a kdy ne. Něco hluboko v hlavě to ví, ale já - můj mozek ne. Přemýšlím na věcmi, které si myslím, byly vhodným tématem v oboru žurnalistiky, ale nechci to nikde psát protože se bojím odmítnutí, ponížení, že neuviním stupiditu v mých myšlenkách a slovech vyřčených či nevyřčených. Miluju knižní výrazy. Nesnáším na lidech tolik věcí...skřípu zubama a mám chuť jim něco říct vynadat jim, ale to jsou jen moje měřítka normálu. Co když jen mně přijde vše trapné. Chci se někdy pořádně vyspat...sama za sebe. NEchci mít strach z tmy, ale na jendu stranu ano. Protože člověk beze strachu není člověk. To jsem se naučila z divergence. Chci mít v hlavě a mysli pořádek, chci přestat snít a chci tvořit. Bojím se, že se z toho snění někdy zblázním někdy si přijdu duchem nepřítomna a jsem. Ale nechci být autista. Myslím, že potřebuji psychoterapeuta, ale nikdy bych podobné věci nepřiznala, protože společenské pravidla a měřítka mě drží pevně, jako ve svěrací kazajce. Chci být jako Marilyn, která přijmula své tělo. Stydím se za svou váhu, za své tělo. Někdy si i přijdu pěná, ale to jen vyjímečně tak 40% jinak si zoufám, že nejsem dost pěkná. Přeju si mít někoho, kdo mně bude vidět v nejlepším světlo, někoho kdo mi řekne ať se vyseru na názory ostatních a že jsem krásná, někoho komu budu moct plakat na rameni. I když jsem si myslela, že jsem závistivá L. to s O. moc přeju, ale nechci se do toho míchat a nějak "pomáhat" protože já vždy vše pokazím. Jsem ráda za své lidi, ikdyž na jendu stranu cítím, že jsou mi strašně daleko. Aspoň v nějaké dimenzi cítím že mně znají. Nemám náladu na hloubkové přemýšlení....

4. červen, 2013

Rok 2013, 4. červen v 19:50 hodin
Neznámo kde

Je mi to k smíchu. Všichni lidi, kterými se obklopuji. Samé přetvářky, kyselé obličeje. Směji se do obličeje vašemu až potupně nízkému IQ. Druh lidí "inteligence jaderného vědce", je tak ohrožený, že se můžete považovat za nesmírného šťastlivce, pokud tento druh potkáte jednou za život.
Je mi špatně z lidí, kteří ríkají a dělají to, co se od nich očekává, jen aby nevyčnívali z davu. V dnešní době je originalita cizí slovo a nedivila bych se, kdyby ji brzo vyškrtli z nějakého slovníku. V dnešní době je zločin být jiný. Jak do prdele, potom máme poznávat nějaké lidi, kteří ani nejsou sami sebou, kurva to jako by jsme se přátelili s úplně jiným člověkem.
Nechci se obklopovat takovými "normálními" lidmi.
Ti oprávněně normální, originální a jiní lidé jsou dnes diskriminováni a považováni za blázny a "ty divné". Kurva ta dnešní společnost stojí za hovno.
Já chci být jiná, ale ještě musím vymyslet, jak, abych mohla ostatním extrémě vytřít zrak...

19. květen, 2013

Rok 2013, 19. květen v 17:24 hodin
Neznámo kde

Tak. Dnes mám narozeniny. Abych řekla pravdu dnes se cítím nezvykle dobře. Wau.
Obdivuju nymfičky. Neznáte nějaký blog nymfičky? http://nymfomankapise.blog.cz . Možná začnu psát povídku s hlavní hrdinkou nymfičkou.
Taky jsem se začala dívat na Skins. Je to vážně boží seriál.
Hrozně se těším až se dneska půjdu sprchovat...Pokud víte, co tí myslím. Myslím si, že můj život je vážně nudný.
Chtěla bych vám doporučit blog jedné prostitutky. Baví mě číst její citovou prostituci, ale nemám čas sakra. http://citovaprostitutka.blog.cz
Myslím si, že už jsem se už časem naučila rozpoznávat ty pravé přátele...Mám takový obecný přehled na koho se můžu v čem spolehnout a kdo by mě vážně podržel...